V Chulimanze se nás sešlo dost. Jak už to tak bývá, v určitou chvíli hrála vždy jen jedna kapela a ostatní poslouchali. Někteří uznale přikyvovali, jiní se nesouhlasně vrtěli, shovívavě usmívali, tančili či trpíce očekávali výměnu interpreta. Nemám tyhle vícekapelové události moc rád. Mnozí se soutěživým duchem považují zábavu za soutěž a ani člověk, který se snaží být nestranný, se neubrání srovnávání. Podle mne by bylo mnohem lepší pozvat jako zvukovou kulisu nějakou kapelu, jejíž hudbě nikdo z nás nerozumí, třeba smyčcové kvarteto nebo nějakou jazzovou partičku, a bez zábran se pak věnovat popíjení piva, kořalky, přátelským rozhovorům a tanci. Večírek to byl ale hezký, oni se muzikanti zase tak často nevidí.
Na Kulaťáku, v naší mateřské hospůdce, nevybočoval Silvestr nijak z vyjetých kolejí. V radostném očekávání nového roku se tančilo, zpívalo a popíjelo. Následoval půlnoční přípitek a zábava pokračovala. V závěru ještě dorazil výsadek z Obušku, tak jsme trošku přitvrdili.
Na Rajčeti jsou Blančiny fotky z Chulimangy i z Kulaťáku.