Na Josefovskou zábavu v Merkuru jsme navázali pálením čarodějnic v Rašovicích. Rád bych napsal, že se v průběhu zábavy nic zvlášního nestalo, ale stalo. Láďa, učitel obtížený starostmi o své svěřence a muzikant hrající zároveň v několika kapelách, s námi ukončil spolupráci. Má toho hodně a může si vybírat, takže mu to ani nemůžeme mít za zlé. Snad někdy vezme své harmoniky a přijde si s námi zahrát alespoň jako host. Jinak se v Rašovicích točilo žatecké pivo a podávaly se tradiční rašovické řízečky, takže nám nic nechybělo. Jen ten Láďa nám asi chybět bude.
Na májovou zábavu do Merkuru s námi vyrazil narychlo přemluvený Ondra. Pěkně jsme si zahráli, popovídali s domorodci a i tu kořalku okusili. Podávaly se domácí pochoutky od Uršuly a jejích s láskou pečících přítelkyň. Do Merkuru jezdíme rádi. Je tam dobrá parta a vždycky plno.
Začátkem května jsme se zničehonic ocitli na rodinné oslavě. Výpravu uspořádal Andělíno, neb manžel oslavenkyně je jeho kamarád. Na takové pěkné rodinné oslavě jsem už dlouho nebyl. Pivo jsme si točili sami a co nám bylo servírováno jsme ani nestihli sníst natož vypít. O přestávkách se chodilo ven do tmy, kde jsme si po skupinkách vyprávěli a májový večer tak zvolna plynul. Lehce po půlnoci jsme si sbalili věci a vyrazili do svých domovů. Na takové příjemné sprostředí se ale nezapomíná. Pokud bude Láďa číst tyto řádky a dočte je až sem, možná mu prolétne hlavou, že svůj odchod mohl přece jen odložit až na konec května.
Málem bych zapomněl, na Rajčeti jsou další Blančiny nové fotky z Merkuru a z Rašovic.