O násilí v české lidové písni není nouze. Svědčí o tom například česká lidová píseň Plavala husička.

Plavala husička po Dunaji, housátka se za ní kolébají.
Mysliveček za ní spěchá, že starou zastřelí, mladé nechá.
Počkej, myslivečku, povím na tě, žes prodal jedličku nastojatě.
Povím na tě v kanceláři, žes prodal jedličku hospodáři.

Z textu vyplývá, že nejmenovaný myslivec v povodí Dunaje pojal úmysl usmrtit divokou husu bez ohledu na skutečnost, že tato dosud pečuje o nedospělá mláďata. Husa, která rychle vyhodnotila nepříjemnou situaci, se horlivě snaží zvrátit běh událostí. Ve strachu o vlastní život a žitoty svých mláďat oznamuje myslivci, že byla svědkem jeho selhání. Ví o něm, že nezákonně přenechal třetí osobě jedli, aby tím získal majetkový prospěch, a vyhrožuje mu, že je ochotna celou záležitost oznámit v kanceláři lesní správy.
Píseň již nemá další sloku, ale lze předpokládat, že myslivec svůj záměr dokončil. Kromě kýženého úlovku má před sebou zároveň i nepříjemného korunního svědka. Pokud již byla housata na takové rozumové úrovni, aby pochopila obsah rozhovoru mezi lovcem a jejich matkou, nebo byla sama svědky nezákonného prodeje, vynořuje se další skupina svědků. Nelze ale předpokládat, že by housata začala myslivci vyhrožovat. Byla otřesena náhlou smrtí své matky. Myslivec musel jednat rychle a tak je velmi pravděpodobné, že důsledkem husina neuváženého vyhrožování bylo umlčení celé skupiny.