V sobotu bylo hezky už od rána. Na Měděnci už ale zase tak teplo nebylo. Zatímco my z podhůří jsme se zimomřivě shlukovali do malých skupinek, děti z hor zde pobíhaly bosé a jen v tričkách. Sraz jsme měli o desáté. Před obecním úřadem stál nafouknutý hrad a několik stánků, točilo se pivo a voněly první klobásky a jiné pečínky. Vše bylo pečlivě připravené, dorazili i hasiči a koníci zapřažení do vozíku se těšili na první vyjížďku po okolí. Ve dvě hodiny, kdy jsme vlastně podle našeho plakátku měli začít hrát, jsme vše sbalili, abychom se v podvečer opět se sešli na Satance. Tam bylo lidí jako o pouti a přicházeli další. Skupina Kaskáda, jak bylo uvedeno na plakátku, nebyla Kaskáda nýbrž bývalá Kaskáda a její současný název jsem zapomněl. Lidé zpívali, tančili, a konec o desáté přišel nějak náhle a nečekaně. Ale nedalo se nic dělat. Pod strání hlídkovalo auto městské policie.
Od Andělína jsme se během večera dozvěděli, že v loděnici koncertuje undergroundová legenda Jim Čert a tak jsme se tam při cestě domů s Martínkem zastavili. Jim právě odpočíval u baru a nic nebránilo tomu, abychom v klidu pohovořili. Vyslechli jsme pár kousků, něco popili, Jima zlobila šňůra, tak jsme mu půjčili sváteční od baskytary, a večer u řeky zvolna plynul. V jednu chvíli Martínek zneklidněl, odložil nápoj, řekl že za zídkou v parku spadlo nějaké děvče ze stromu a odběhl. Šel jsem za ním. Na zemi leželo nehybné tělo, u kterého klečel dosti podnapilý nápadník. Martínek zavolal tísňovou linku, podle pokynů jsme děvče otočili na záda, Martínek provedl několik předběžných vyšetření a já jsem šel mezitím k mostu čekat na sanitku. Pomohli jsme pak děvče, které mezitím nabylo vědomí, naložit na nosítka, dopili a protože naše rozpoložení bylo narušeno soucítěním se zraněnou dívkou, vyrazili jsme domů. Jak jsme se později dozvěděli, má děvče prasklou lebku a něco s kolenem, ale oni jsou šikulové a opraví jí to.
Naše Blanka opět vše pečlivě zdokumentovala a uložila, takže fotky z Měděnce i ze Satanky jsou na svém obvyklém místě.