V úterý jsem nesl do Merkuru plakát. Mají otevřeno od deseti hodin, s plakátem jsem přišel krátce po desáté. V po předchozím dni čerstvě vyspalé a odpočaté hospůdce voněla polévka a horké kafe, vůně vycházející z kuchyně dávala tušit, že nezůstane jen u polévky. U stolů sedělo několik hostů v pracovním a já jsem se rázem ocitl v hospůdce z dob dávno minulých. Už jsme tady jednou hráli, ale po tomto ranním zjevení jsem se na sobotu těšil o moc víc. V sobotu jsme dorazili krátce po šesté, protože jsme ještě na Símalce čekali na Andělína, až si sní objednanou klobásku. Merkur byl skoro plný, což ještě posílilo obvyklou trému… Jak jsme ale později zjistili, nebylo se čeho bát. V hospodě se sešla parádní partička. Hosté tančili, zpívali, Blanka fotila, hrály se písničky na přání, občas nám na stole přistálo nějaké to pivo či kořalka. Ve spojení s pečenými pochoutkami od mé tety Ušky a její kamarádky to na stolku vypadalo skoro jako na svatbě. V Merkuru se nám moc líbilo.