Švermák mne moc překvapil. Prokoukl. Je temný se zářícím barem. Bar je obložen nějakými polštáři, aby se zvuk neodrážel zpět na jeviště. Podobně potuněné jsou stěny a strop. Hraje se tam hezky. Vlastně jsem tam naposledy byl na přehrávkách se Satelitem. Přehrávky tehdy sloužily k tomu, že si komise poslechla kapelu a vyměřila jí hodinovou sazbu. Za tuto sazbu se potom hrálo po vinárnách, lepších hospodách a tak. K sazbě se připočítávala amortizace nástrojů a aparatury. Hudebník hrající pravidelně v nějaké vinárně a ovládající násobení si tak mohl lehce spočítat, za jak dlouho si opatří jiný nástroj či cokoliv jiného. Na svatby ani na myslivecké, hasičské a jiné bály se to nevztahovalo, to byla šedá zóna.
Na oslavě MDŽ jsem taky pár let nehrál a ta na Kulaťáku se vydařila. Příjemným zpestřením byla opět mládež dorazivší z Obušku, kterému skončila ordinační doba. Tančili, zpívali, hrály se písničky na přání a některé dokonce i poznali.
Josefovská zábava v Merkuru byla jako za starých časů. Tedy zpočátku moc ne, protože když jsme přijeli, byla už hospoda plná a hosté na nás upírali vyčítavé pohledy. Paní hostinská nám pak připomněla, že se v Merkuru hraje odjakživa od sedmi a my jsme přitáhli na osmou. Dělali jsme co se dalo. Hráli jsme jako čerti, na přání k svátkům a narozeninám i jen tak. Snad nám to už kadaňští odpustili…
Na Rajčeti jsou Blančiny fotky z Kulaťáku a z Merkuru.