Na perštejnském koupališti jsme se počátkem září docela neradi rozloučili s létem. Měli jsme hrát v oslabení, protože Láďa měl předem ohlášené setkání se svými školáky. Krátce před zahájením jsme se navíc dozvěděli, že nebude ani kytara a že to vypadá na malou partu. Po několika telefonátech jsme ale vysledovali Ulyho, který operoval někde na Satance. Všeho nechal, skočil do auta a za chvíli byl u nás. Bylo hezky, domorodci v hojném počtu nás přijali vlídně a po zbytek večera se už nic zvláštního nestalo.
Týden nato nás čekaly kulatiny, které jsem v létě neuváženě slíbil svému kamarádovi. Tam jsme vyrazili jen s Jirkou a s digitálním bubeníkem jako KKT (Krysí komorní trio). Nebyla to ale zase tak veliká ostuda, jak jsem původně očekával. Oslavenci tančili a zpívali, borovička tekla potokem a řízné podchlazené pivo korunovalo každou odehranou sadu. Jirka hrál i písničky, které nikdy neslyšel, ale alespoň ví, jaké to je.
Tuto sobotu jsme na hraní vyrazili velmi časně. Sraz byl na Ušáku v 6:30, odkud jsme ještě potmě vyrazili do Mostu. V osm hodin začínaly farmářské trhy, kde jsme jako jediná kapela měli tři nebo čtyři hudební vstupy. Bylo příjemně, slunečno a přestože už byl počátek října, Andělíno v průběhu druhého vstupu odložil košili, později i triko, a odehrál zbytek koncertu tak, jak jej všichni znají, do půl těla.
Blančiny fotky z koupaliště i z farmářských trhů byly na svém místě už dávno předtím, než jsem vůbec začal uvažovat o novém příspěvku.